Výlet na MČR 2018

Nedělní ráno jsme zahájily na nádraží. Budíčky na sedmou, sbalit sváču do růžových baťůžků a mohly jsme vyrazit. A kam? Jako správný aerobičky jsme si nemohly nechat ujít Mistrovství České republiky, které se konalo v pražské hale Sparta na Podvinném mlýně. Řeknu vám, no to byl zážitek. Ale nejdřív od začátku. 

Vlak nám měl přijet v 7:38. Zvládly jsme se všichni sejít, dokonce i včas! Vlak měl zpoždění, ale naštěstí jen 5 minut, tak jsme nemusely moc dlouho čekat. Do Prahy jsme se dopravily bez Aničky, jenom s Lindou, která na nás společně s Ditkou čekala ve vlaku. Nádraží Libeň, které bylo naší konečnou stanicí, je přibližně 20 minut od haly. Cestou jsme se zastavily na Harfě pro něco dobrého, kafe a zmrzku. A pak už následovala cesta do haly, kam jsme trefily levou zadní, protože jsme tu byly minulý týden na našich závodech. V hale na nás už čekala Anička. Když jsme byly vloni na mistrovství, kromě skvělyho pocitu, vlaječek a reflektorů to byl závod jako každý jiný. Ale letos? Jediné, co se mi honilo hlavou při vstupu do tělocvičny byla věta "no páááni". Ta atmosféra byla boží. Zrovna začínala hrát hymna, takže všichni závodnící na ploše, ale i diváci a porotci stáli a broukali si naši nejvýznamnější skladbu. Hned jsem si vybavila, jak jsem tam minulý rok stála taky. Plocha byla nasvícena reflektory a světýlky a všude byla tma a aaaaaaaaaa. Asi takhle jsem se cítila. To byla nádhera. Po oficiálním začátku byla zahájena kategorie 11-13 let. Na oběd jsme si zaběhly opět do Harfy. Stihly jsme okouknout i pár obchodů. Při příchodu do tělocvičny zrovna cvičila Marika Podlucká, se kterou jsme dřív jezdívaly na Mastery do Kutný Hory. S některýma od nás se i kamarádí. Pochopitelně jsme fandily, tleskaly a povzbuzovaly. Moc se jí to povedlo. U seniroské kategorie se nám zatajoval dech asi všem. Citová, Kudláčková a další jsou prostě aerobičky snů. Odpolední část jsme si moc užily, protože cvičily ty známější týmy, které jsou totiž i v našem věku. Na závěr nastoupila kategorie tria 17 a více let. Tam jsme si hlasivky asi uplně doníčily, protože přeci na Jamajku nemůžeme jen sedět a koukat. Díky vyhlášení se Linda na nás pěkně rozčílila. Musely jsme totiž vidět, jak to trio dopadlo, takže jsme pak na vlak běžely, aby nám neujel. Při cestě domů jsme seděli v kupéčku s nějakou paní, která se nám z Prahy až do Golčáku smála, protože jsme řesily témata, o kterých snad asi i lepší nemluvit. :D Domů jsme dorazily kolem osmé. Všechny z nás si vzali učení, které nikdo ani neotevřel. No, ale přiznejme si, je lepší jednička z matiky, nebo být na Mistrovství ČR? (Ne, sranda, učila jsem se až do noci..) 

Byl to moc boží den, který jsme si užily, a myslím, že všichni teď máme motivaci zamakat. Juchůůůů. 

Za celý tým
Mery